FB: Ptáte se, proč píši, proč pohádky a proč o dětských pocitech. Ráda bych vám tedy přiblížila účel své práce. Je pro mne velmi důležité, abyste ho pochopili, protože od toho se odvíjí vaše vnímání mých textů.
...když píši blog nebo pohádku, znamená to pouze tolik, že se s vámi dělím o svoji zkušenost s cílem inspirovat vás. Nikoli přesvědčit vás o své pravdě. Je to proto, že pravdu má každý rodič ve svém nitru.
Vždy mě fascinovali lidé. Každý jedinec v sobě něco nese, každý ví to svoje. A pokud my dokážeme být vůči ostatním pozorní a nehodnotit jejich chování a postoje, jen tak můžeme uvidět hodnotu jejich celistvosti. Je to náročné, ne však nedosažitelné. Snažím se hodně naslouchat lidem, číst a inspirovat se, ale rozhodnutí se snažím udělat vždy sama za sebe, snažím se prostě zůstat sama sebou. A nezáleží přitom, jestli se jedná o budování si vlastního postoje, nebo rozhodnutí se v určité konkrétní situaci.
Když píši blog nebo pohádku, znamená to pouze tolik, že se s vámi dělím o svoji zkušenost. Mluvím o něčem, co jsem zažila. Ale neznamená to, že byste tomu měli uvěřit. Pro mne je důležité, že si přečtete moje poznání a začnete o něm přemýšlet. A to vás inspiruje k učinění VLASTNÍHO ROZHODNUTÍ. Klíčové je, že se rozhodnete SAMI, na jakou cestu se s dětmi vydáte. Pouze toto vaše vlastní rozhodnutí bude správné. Protože pravdu máme každý ve svém nitru, potřebujeme se pouze navzájem inspirovat.
Možná se nerozhodujeme vždy správně a to je v pořádku, pokud se poučíme ze svých chyb. Když je za chybou naše rozhodnutí, stáváme se zodpovědnější, jdeme hlouběji do svého nitra a poznáváme ho. Rosteme. Ve chvíli, kdy se rozhodneme sami, osvobozujeme se od všech forem a stáváme se sami sebou. Stáváme se svobodní. Další rovina svobodného rozhodnutí je však zodpovědnost za něj. Svoboda a zodpovědnost. Protože pravá svoboda, která přináší radost, znamená, že jsme svobodní a zároveň svobodní nejsme. Znamená to svobodu a zodpovědnost zároveň. Znamená to, že když se svobodně rozhodujeme, myslíme i na důsledek našeho rozhodnutí. Svobodně se můžeme rozhodnout jen jednou, o důsledku už však dále svobodně rozhodovat nemůžeme. I proto píši tyto řádky, protože pokud čtete můj blog, chci, abyste věděli, co je jeho účelem.
Pamatuji si jednu zajímavou situaci, když jsme se rozhodovali o očkování dětí, což bylo dosud mimochodem jedno z mých nejtěžších rozhodnutí ohledně našich dětí. Mnoho jsme si nastudovali, dohodli se společně a oznámili lékařce náš záměr. I přesto, že jsem byla přesvědčená, že jsme udělali správně, a že naše rozhodnutí nevzešlo z pár přečtených stránek na internetu, které by pocházely z kdejakých podivných zdrojů, i tak jsem nebyla spokojená… Měla jsem v nitru silné napětí… A tehdy mi byla velkým učitelem naše dětská doktorka. Akceptovala naše rozhodnutí, ale poprosila nás o možnost, aby se i ona s námi mohla podělit o svoje zkušenosti a názory. Odůvodnila to tím, že je to její povinnost informovat nás, ale rozhodnutí samozřejmě i tak nechá na nás. Byl to velmi otevřený, intenzivní a upřímný rozhovor, ve kterém ani jedna ani druhá strana nemohla zvítězit, protože je to velmi citlivé téma a názory na něj se liší. Pamatuji si, že když jsme odcházeli, řekla mi doktorka jednu moudrost. Že není až tak důležité, jak se nakonec rozhodneme, ale spíše to, že to bude naše rozhodnutí. Řekla, že když bude toto rozhodnutí skutečně naše, tak tehdy bude správné. Když jsem ten večer ležela v posteli, jakoby se mi otevřelo srdce a já jsem mohla všechno procítit a svobodně se rozhodnout. Možná proto, že i lékařka mi otevřela svoje srdce a sdílela upřímně svoje zkušenosti bez tlaku a naléhání.
Často píši o svobodě ve spojení s rodinou. Výchovu popisuji jako doprovázení dítěte, jako učení se navzájem. K výchově dětí přistupuji stejně tak, jak tu nyní popisuji účel svých knih. Snažím se otvírat dětem svoje srdce, dělím se s nimi o svoje zkušenosti (např. toto jsem zažila, takto to vidím já, toto je můj názor, toto jsem odzkoušela, takto to fungovalo…), ale rozhodnutí nechávám na nich. Ne vždy se to podaří, že se rozhodnou, jak bych si já přála, ale jsem vděčná za každý moment, když to vyjde.
Iryna
Foto: Pixabay.com
Comments